Jak dlouho...?
Tuto otázku si kladu vždy, když hledám nějaké informace. Musím se přiznat, že většinou jako první použiji internet a teprve až když tam požadované informace nenaleznu, tak jdu do knihovny a začnu hledat v encyklopediích a archivech. Jisto jistě nejsem sám, kdo postupuje stejně, ale kolik z nás o tom dále přemýšlí a filosofuje… Mě osobně to nedá, a tak jsem se rozhodl napsat tuto úvahu.
Byly doby, kdy jsme veškeré informace získávaly ve škole, či různých zájmových kroužcích a hlavě v první řadě v knihách. Dnes už je tomu jinak a je to veliká škoda. Ptáte se proč.. Odpověď je snadná, dřív bylo i získávání informací a vědomostí, takovou malou společenskou událostí. Museli jsme jít do knihovny, tam potkávat stejně poznání lačné lidi, kolikrát se s nimi zastavit a debatovat a mnohokrát i oponovat jejich názorům, ač v době o které píši jsme měli mít všichni názory na svět a dění v něm stejné. Ale kdo to zažil, ví o čem mluvím a jistě si vzpomene i na tu atmosféru, která tyto debaty a setkání provázela. A to je škoda, to, že dnes už si každý raději sedí doma a kouká na svítící monitor a ve své podstatě ho nezajímají názory a dění kolem a když náhodou ano, tak je jednoduší psát si s někým přes libovolné fórum a mylně si myslet, že názor dotyčného je stejný jako ostatních…
A kde je prostá lidská komunikace, ptám se... A kde hledání vlastních názorů a poznání… Copak už jsme jako ovce, které jdou za svým pasáčkem a poslouchají jeho názory a to jen proto, aby dostali kus toho žvance a nemuseli se sami o nic starat… Proč je to tak? Že by z pohodlnosti, nebo ze strachu… A strachu z čeho, snad ze svobody? Ale za tu jsme přeci bojovali, tak proč si ji už nevážíme? Zapomněli jsme jaké to bylo, když jsme se potkávali v knihovnách a tajně debatovali?
Je smutné jak se svět mění a spolu s ním i lidé. Jak můžeme zapomínat na minulost, na to co potkalo naše předky a předky našich předků. Na to co jsme prožili mi sami a naši vrstevníci. Je možné, že za to může dnešní uspěchaná doba a určitý typ neosobnosti…? Pravděpodobně je to jedna z možností, proč je tomu tak, proč dnes každý hledí jen na sebe sama a na své blaho a prospěch.
Doufám, že nás tento styl života a myšlení nepohltí a nedovede k záhubě, že se najde pár jedinců, kteří vylezou ze svých ulit a začnou zase žít a budou toužit po poznání, přijdou zpět do knihoven, budou debatovat a začnou přemýšlet o budoucnosti, poučí se z minulosti a vyvedou nás ze slepoty nevědomosti. Potom snad i ostatní lidé začnou toužit po poznání a přidají se k nim, vyjdou ze svých domovů, opustí sítě internetu a budou bádat tak jako dřív.
Potom se všichni sejdeme a budeme vědět, co věděli jsme dřív. Začneme si opět vážit svobody a budeme svobodně vyjadřovat své vlastní názory, ne jen papouškovat myšlenky jiných, a budeme dbát na to, aby i naši následovníci věděli proč je důležité studovat historii a nezapomínat na ni.
Jak dlouho ještě? Kladu si opět tuto otázku a v koutku duše doufám, že ne moc dlouho, snad jen pár chvil…
