Svoboda, aneb jak to všechno dopadá...
Je to již 19 let, co jsme si vybojovali právo na svobodné vyjadřování našich názorů. V touto dobou vyšlo několik stovek studentů a jejich sympatizantů do ulic hlavního města a vyslovili nahlas to, co si mnoho lidí přálo, ale dusili to ve svém nitru a nedávali na sobě znát své smýšlení, protože si řekli, lepší žít v nesvobodě, než ve vězení mezi politickými vězni… Kdyby nenašli odvahu v sobě studenti, ví bůh jak by to dnes v naší vlasti vypadalo.
Možná by se o pár let později našlo nemálo lidí, kteří by po pádu komunismu ve východním bloku, chtěli vyvolat stejnou vlnu i u nás, ale možná také ne. Kde by jsme dnes byly? V Evropské unii a NATO jistě ne... Jaká by to, ale byla škoda, “jistě veliká”… Nikdo by nemohl našim zemědělcům diktovat, kolik čeho mohou vypěstovat, která kráva může dát kolik mléka, kolik toho mléka a za kolik potom mohou prodat, či vyvézt… Stejné by to bylo i s výrobou a dovozem potravin, nebo s jejich názvy… Nepřišli by jsme o Rum a Utopence, které se nevejdou do tabulek EU, mohli by jsme si v hospodě dát “hotovku” a třeba i v obchodech by se prodávaly české potraviny ve stejné kvalitě jako dřív. Stejně tak boty a oblečení, a ne jako dnes samá Čína a Vietnam … To by bylo škody…
Dnes máme svobodu!!! Ale dá se namítat, jak v čem… Občan stále žije pod nadvládou mocipánů, jako dřív, kteří si dělají co chtějí a stejně jako za předchozího režimu rozhodují o nás bez nás… Tomu říkám demokracie a svoboda… Za to jsme jistě bojovali… Ano, dnes se můžeme svobodně vyjadřovat a nemusíme se bát, že nás pro naše názory uvězní, ale k čemu nám to je, když tyto naše názory nikdo nebere v potaz? Pokládám si proto otázku, nebylo nám lépe, když jsme, jak se říkalo “drželi hubu a krok”? Mnohým jistě ano. Důchodci se nemuseli bát, co jim zase zdraží, nebo že zvednou nájem, zaměstnanci měli také své sociální jistoty, mladé rodiny neřešily existenční potíže a mohli se věnovat výchově potomků…
Tato “svoboda” kterou jsme si vydobyli, se tváří jinak než jaká je… Je to svoboda pro ty, co na to mají… Nemáš peníze, nemáš svobodu… nemáš moc, tak co bys chtěl… Žijeme ve svobodné zemi, ale mnozí nesvobodně, čekajíc, co jim “naše” vláda a EU zase nařídí a zakáže…
Máme se opravdu tak jak jsme chtěli? Poučili jsme se z předchozích omylů a křivd, nebo jsme si zase zvykli a žijeme podle toho co nám nařizují? Mnohdy se zdá, že jsme se nepoučily a spíše jsme si opět zvykli držet ústa a krok… Budiž to ale jen naše škoda… co jsme si zvolili, to máme, říká se… Jistě jsme si přáli arogantního premiéra, kterého příležitostně chytá křeč do prostředníčku, uráží své kolegy v parlamentu a nejen ty. Mlátí novináře, když ho fotí, nebo jim nadává za otázky které demokraticky svobodně pokládají… Určitě jsme si přáli i 200 poslanců a 81 senátorů, kteří nedokáží vymyslet a schválit jediný zákon bez chyb a vzájemné dohody, stejně tak jako vládu, která nemá pořádně ani vyslovenou důvěru parlamentu a myslí si, že se může opírat o to, že parlament ji nedokázal vyslovit nedůvěru… Jak by tuto situaci a porevoluční děj pojmenoval asi pan Jan Werich… nevíte, přeci jako svoji knihu “U nás v Kocourkově”… Opravdu si připadám, jako bych žil v onom pověstném Kocourkově… vše je tady tak trochu naopak, spíš trochu víc než trochu…
Co bude dál? Budeme stále zaslepeni tím co nám mocipáni budou tvrdit, tedy že vše je dobré, reformy jsou úcinné, a jednou že opravdu bude lépe, nebo jim jako ve fotbale vystavíme červenou kartu a řekneme, “už dost, to stačilo, škody jste napáchali víc než je zdrávo a dluhů naší republice taky… Nebo necháme vše tak jak je, necháme sem vládu pozvat “spojenecké” armády, postavit tu radar, dál provádět úcinne neúčinné reformy, které stejně jednou někdo zruší, necháme je dále rozhodovat o tom co smíme a nesmíme, obírat nás o naše vydělané peníze, porušovat ústavu a mimo to i základy slušného chování? Proč, proč nechtít to co před devatenácti lety… Chtěli jsme změnu, ale chtěli jsme změnu k horšímu? Ne, opak je pravdou, tak se vzchopme, a bojujme proti aroganci a nadvládě mocipánů a jejich patolízalů… Vzchopme se a vzpamatujme… Nenechme rozhodovat o naší budoucnosti lidi, kteří nedokážou najít kompromis a raději nechají rozhodovat špicky Nato a EU, jen aby nemuseli sami zdůvodňovat svoje kroky…
Nedopusťme to, aby za dalších devatenáct let se o naší vlasti mluvilo jako o úložišti jaderných odpadů EU, o Americkém území a mnoho dalším. Mohlo by to nakonec dopadnout tak, že se bude za dvacet let říkat po Evropské unii… “Víte, tam jak byla Česká republika, jak si tam nechali kus od Prahy postavit ten radar, tak tam dnes žije jeden takový národ, který měl kdysi bohatou historii, na kterou už zapomněl, tak tam se staví pro EU tři jaderný elektrárny a bourají se města aby bylo v Evropě dost uhlí, ještě taky nějaký fabriky, protože tak levnou pracovní sílu už neseženeme ani v Číně… A jak je to možné, co se tam stalo, budou se možná mnozí obyvatelé EU ptát? A jaká bude odpověď? No, co se stalo… lidi, tam nějak neměli zájem, nechali za sebe rozhodovat jiné, vláda taky nevěděla co, nedokázala se dohodnout sama na svých krocích a tak nechali rozhodovat evropský parlament a jen poslouchali jeho návrhy a ty vydávali za své…
Opravdu se chceme dočkat něčeho podobného? Zatím je to jen fikce, ale co když nebude? Chcete to zkusit, nebo raději začít žít opravdu svobodně ve svobodné zemi? Vždyť za to se bojovalo, to si mnoho lidí přálo… Chtěli jsme hezký život pro naše děti a děti jejich dětí, tak pro to něco dělejme…
